Austrálie: Zaclenovani lidi s mentalnim handicapem do zajmovych aktivit

Úvahy o péči a podpoře lidí s MH v minulosti vycházely z medicínské -ho modelu ústavní péče (viz o něm v kapitole 1). Otázka, odkud jsmevyšli a kam jsme od té doby pokročili, je stále předmětem určitýchsporů a diskuse. Přechod k životu v komunitě umožnil lidem s MH za -pojit se do bydlení v běžných obytných čtvrtích, jaké najdeme po celémsvětě. Zajistil však lidem s MH lepší příležitosti, pokud jde o plnohod -notné zapojení do života komunity, které lze považovat za smysluplnéa důstojné? Zájmové aktivity jsou klíčovým prostředkem začleňovánílidí s MH, avšak je třeba zohlednit i to, jaký vliv mají formální a ne-formální zájmové aktivity na kvalitu jejich života a participace. Tatokapitola zkoumá historii deinstitucionalizace v australském prostředía zabývá se různými účinky sociální politiky a praxe během uplynu-lých 30 let a zaváděním služeb vycházejících ze zájmových aktivit.Modely přístupu ke zdravotnímu handicapu se v průběhu časuměnily s tím, jak se prosazovalo hnutí za lidská práva lidí s MH. Došlok posunu od medicínského modelu k sociálnímu modelu zdravotníhohandicapu, který má za to, že překážkou pro začleňování lidí se zdra-votním handicapem jsou obtíže v sociální oblasti, tedy nedostatečnáinfrastruktura, chybějící služby nebo nedostatek příležitostí (Boxall2002; Martin 2017; Oliver 2009). V této souvislosti lze uvést sociál-něvztahový model. Martin uvádí, že z hlediska tohoto modelu můžeza handicapem stát buď sociální diskriminace, nebo důvody vycháze-jící z postižení, například potíže s mobilitou a nepřístupné budovy,a to „v různých situacích a v různou dobu“ (Martin 2017, 7). Tato úvahapředpokládá velmi jemně individuální přístupu k handicapu, kdy nazkušenosti lidí s MH má vliv celá řada vlivů včetně sociálních faktorů,resp. faktorů prostředí.Při australském sčítání lidu v roce 2012 (při kterém byly cílenězískávány statistické údaje o lidech s MH) žilo v Austrálii 668 100lidí s MH, což představuje 2,9 % populace, z nichž přibližně 82 % žilov domácnostech (Intellectual Disability 2014). Tento údaj neprozra-zuje nic o míře deinstitucionalizace, lze z něj však vyčíst, že 18 % lidís MH zůstává ve zdravotnických zařízeních nebo v zařízeních ústavnípéče.

This chapter examines concepts of engagement and inclusivity for people with intellectual disability through the lens of leisure activities in Australia. Leisure activities came to light with the deinstitutionalized approach to disability services in Australia approximately 30 years ago and as such, there has been adequate time to consider the effectiveness of leisure activity policy and practises on the inclusivity of people with intellectual disability in community. The advocacy of human rights and social justice was pivotal to the deinstitutionalised approach. This delivered disability services which included community-based living and leisure activity practises - a move away from a medical model/theory of disability to a social model/theory of disability. The impact of leisure activities on inclusivity will occur by examining the available literature insights of what is effective or not for people with intellectual disability to engage in their communities in a meaningful and value way in Australia will be presented. Finally, the chapter will provide guidance and what lessons were learned that can be utilised for other service providers around the world.